O myších a lidech

Už odmala jsem byla ochráncem zvířátek.

Doma jsme tak postupně zachraňovali postřeleného vrabce, kavčí mládě, které brácha naučil létat, malého ježečka, šnečky, broučky a dokonce i lasičku...

Vždy mě děsila představa, že bych měla nějakému tvorečkovi ublížit.

Došlo to tak daleko, že jsem nebyla schopna zabít dokonce ani mouchy, a raději je vypouštěla zpět ven oknem.

Když se nám ale nedávno do domu nastěhovala myší rodinka, dost jsem znervozněla...Začalo to podivným šramocením za mrazákem, cupitáním na půdě, a vyvrcholilo okamžikem, kdy jsem při noční procházce směr toaleta spatřila myšku, kterak na kuchyňské lince spokojeně ohlodává můj čerstvě upečený koláč.

Ještě ten den jsem narafičila pastičky a bez milosti ty malé mršky začala vraždit.

Tedy až do včerejška.

Včera k nám totiž přijeli synovci a přivezli nám dárek.

Křečíka džungarského.

Roztomilou samičku, kterou jsme pro její elegantně zbarvený bílohnědý kožíšek nazvali paní Křečíkovou.

Paní Křečíkovou jsme si okamžitě zamilovali. Zabydleli jsme ji v kleci po morčátku, kterou jsme provizorně vystlali novinami a celé odpoledne sledovali její akrobatické kousky.

Večer sedím u knihy, a najednou zaslechnu od mrazáku známé šramocení. Nejprve jsem se lekla, že nám zdrhla paní Křečíková.

Nezdrhla...

Byla to myška. Tedy nová paní Myšková, která se k nám zřejmě do naší domácnosti také nedávno přistěhovala.

Okamžitě jsem udělala to, co pokaždé .

Vyndala pastičku, připnula výběrový salámek a vraždící nástroj nalíčila za mrazák.

Poté jsem opět zasedla do křesla a chtěla v klidu pokračovat ve čtení...

Když v tom můj zrak padl na klec s paní Křečíkovou...

„jsem já to ale pěkný pokrytec“, pomyslela jsem si...“na jednom konci kuchyně se snažím důmyslně nastraženou pastí zavraždit paní Myškovou a na druhém konci krmím pamlsky paní Křečíkovou“...Rozdíl je jen v tom, že paní Myšková má zemřít proto, že je na svobodě a paní Křečíkovou držím v kleci proto, aby nezemřela.

V noci to bylo ještě horší. Zdál se mi strašný sen, jak ráno najdu v pastičce místo paní Myškové zavražděnou chudinku paní Křečíkovou, které se podařilo zdrhnout.

Okamžitě po probuzení mé kroky míří ke kleci..Uf..paní Křečíková spokojeně pochrupuje.

Poté se přesouvám k mrazáku..Salámek vyžraný, pastička nesklapnutá..

Mršce paní Myškové se podařilo utéct...Bůhví proč si také oddechnu.

Odpoledne po práci zajdu nejprve do Zverimexu – koupit podestýlku, domeček a krmivo paní Křečíkové. V zápětí zavítám do domácích potřeb, kde kupuji novou, tentokrát humánní - tedy nevraždící pastičku pro paní Myškovou.

Už vím co udělám. Až se paní Myšková chytí, odnesu ji pořádný kus za barák a tam ji vypustím do přírody.

Vím, že si říkáte, že je to pěkná blbost.

Že myška v zimě stejně asi zahyne, nebo se mi s největší pravděpodobností opět co nevidět nastěhuje zpátky do domu.

Já to vím TAKY....

Ale...všimli jste si, jak je ten roztomilý křečík podobný myšce?

Takže...máte snad lepší nápad? ..:-)