Štědrý den...Tak už ho máme za
sebou.
Vím, že máme za sebou i konec roku,
ale Silvestr je zkrátka víc o přátelích a Vánoce o rodině.
A já dnes chci psát o rodině, tudíž
o Štědrém dnu, tak jak ho vidím já..
Bůhví proč ho všichni nazýváme
štědrý...
Slovo ŠTĚDRÝ ve mně totiž vždy
vyvolá pocit, že dárků musí být HODNĚ...
Že musím všem obstarat alespoň
jednu věc po které touží a alespoň deset dalších
drobnůstek, po kterých sice tolik netouží, ale které by jim
mohly alespoň vykouzlit na tváři úsměv..
Problém je v tom, že jsem
- chaotik, který ukládá dárky tak, že na Štědrý den už fakt netuší, kam co schoval
- chorobný odkladač, který většinou vše řeší na poslední chvíli
- součást megarodiny, která čítá maminku, nevlastního tátu Josku, nespočet bratrů, /muži jsou u nás v přesile/, bratranců, synovců, strejdů, tet, dědů a babiček, přátel a také dětí přátel,také jednoho psa a jedné osamělé zlaté rybky, kterým všem je ovšem potřeba dát něco úžasného pod stromeček
V reálu to tedy vypadá tak, že den
před příchodem Ježíška ještě horečně nakupuju, poté vše
různě poschovávám, abych to v zápětí /obvykle o Štědrém dnu
tak půl hodinky před večeří/ začala hystericky hledat. Do toho
ještě odbíhám smažit kapra, prostírat vánoční stůl a
hlídat, aby mi do balící zony nepronikl nějaký vetřelec.
/rozuměj matka, syn, strýc, bratr, pes , nečekaná návštěva a
podobně/ .
Ani letos tomu nebylo jinak.
Bylo to chaotické, hysterické a
ukřičené.../když jsem zaboha nemohla najít jeden dárek, když
jsem připálila kapra a když se můj nejmladší bratr opil ještě
před příchodem Ježíška/
Bylo to náročné a
vyčerpávající../kolotoč nákupů, vaření, pečení, zdobení,
uklízení, balení...mytí nadobí a opět uklízení..:-)/
Ale bylo to i veselé, šťastné..
/když se můj téměř čtrnáctiletý
syn na tu slávu oblékl do bílé košile s kravatou a na hlavu
nasadil černý klobouk, takže vypadal jak kříženec anglického
džentlmena s italským mafiánem/
a dojemné / když maminka plakala u
nádherných zlatých naušnic od tatínka Josky a když si můj
pubertální rádobydospělý chlapec v košili a klobouku nadšeně
hrál v pokojíčku s novým legem/
Bylo to bláznivé jako celá naše
rodina...
A hlavně to bylo
OPRAVDOVÉ...Emotivní...Úžasné...
Díky...a už se těším, že si to za
rok zase zopakujeme, rodinko..:-)))
Žádné komentáře:
Okomentovat